THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V brzkých ranních hodinách 29. listopadu 2009 zemřel Robert Holdstock. Smutná zpráva, která nutně musela zasáhnout všechny příznivce jeho zvláštního pohledu na fantastiku, v níž má každé slovo svůj význam a všechna dohromady tvoří jedinečnou mozaiku plnou snů, historie a mystiky. Těsně před svou smrtí však stačil ještě jednou nahlédnout tam, odkud jeho popularita vzešla. Do Ryhopského lesa, za Stevenem Huxleym a jeho Guiwenneth. Navázat tam, kde se před pětadvaceti lety reálného času jedna dívka vrátila ohněm a kde se nit příběhu přetrhla...
Robert Paul Holdstock se narodil 2. sprna 1948 v anglickém Hyntu, v hrabství Kent. Zdárně dokončil studia aplikované a lékařské zoologie, ovšem již záhy přechází na nejistou dráhu spisovatele z povolání. Zkouší to se science fiction, kvůli obživě píše něco „lehčí“ fantastiky, opravdový průlom však přichází až v roce 1984 s románem „Mytago Woods (česky „Les Mytág“/Polaris 1994), na který navazuje celá série dalších románů a prací. Neméně povedené jsou ovšem i jeho ostatní knihy, především pak zvláštní spojení keltské a antické mytologie v trilogii Merlinův kodex.
Ryhopský les není velký, jenomže je to živoucí entita. Hlídá si nezvané návštěvníky a jejich kroky stáčí po zvláštních cestách zpátky tam, odkud vyšli. Ale nepředstavujte si teď, prosím, nějakou Perníkovou chaloupku, která kde se vzala, tu se vzala. U Holdstocka všechno funguje na vědeckých základech, teorie mají hlavu i patu, žádné pohádky pro náctileté bojovníky s meči, žádné čárymáryfuk. Jednotlivé vrstvy lesa se táhnout daleko předaleko v čase i prostoru a uprostřed bije srdce – Lavondyss. A nebo třebas Avilion, chcete-li, možností je spousta. Les má pochopitelně i obyvatele – mytága (imaga mýtu) – známé i zapomenuté hrdiny, archetypální postavy, ztělesnění ozvěn dávných příběhů. Občas zabloudí k okraji lesa a k lidským příbytkům, jenomže tam slábne jejich pouto k nesmrtelnosti v bezčasí a oni umírají - dřevění strašáci, prázdné masky přede dveřmi člověčích stavení.
Proniknout do lesa lze jedině hloubením, vrstvu po vrstvě, krok za krokem.Takhle kdysi prošel Stevenům otec, bratr a nakonec i Steven sám. Teď však již zestárl a jeho dvě děti – Jack a Ysssobel – jsou jako voda a oheň, jako den a noc. Mají svou lidskou stránku, mají však i tu prapůvodní, mytágovskou, kterou je poznamenal les a podstata jejich matky Guiwenneth. Když s varováním přijedou lovci, kteří Guiwenneth chránili jako dítě, je jasné, že rodinné idylce v ruinách římské vesnice odzvonilo. Navíc, Jack touží poznat svět svého otce a dědečka a Yssobel je přitahována k odrazu svého strýce Christiana, kterého kdysi pohltil Lavondyss...
I tentokráte nás čekají dlouhá putování, národy ze samého zrodu civilizace, i jejich střet se současnou lidskou společností. Dostaneme pravý a neředěný koktejl z toho nejlepšího, co mistr Holdstock kdy umíchal a i když „Avilion“ rozhodně není autorovou nejlepší prací, laťku kvality s přehledem drží. A navíc, je to definitivně naposledy...
Musíte ochutnat Holdstockův svět, jeho zvláštní pocitové psaní podpírané s vědeckou erudicí, navštívit území Ryhopu nalézající se mimo prostor a čas. Místo, kde žádný hrdina není zapomenutý, místo kde sny mohou oživnout a dostihnout svoje tvůrce. Pak pochopíte a už nikdy se nebudete chtít vracet. Díky za ty chvíle, pane Roberte, velké díky...
Naposledy v Ryhopském lese. Definitivně naposledy s mytágy Roberta Holdstocka. Velká škoda, velký smutek...
8 / 10
Vydáno: 2010
Vydavatel: Polaris
Robert Holdstock: Avilion (Avilion)
Překlad: Petr Kotrle
Obálka: Zdeňka Boušková
Bohuslav Svoboda - POLARIS, 2010
359 stran.
Cena: 259,-Kč.
ISBN 978-80-7332-154-3
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.